Jak prožívat lásku sám k sobě …

Spread the love

Jak prožívat lásku sám k sobě,

při dnešní meditaci se mi dostalo krásného a hlubokého prožitku, poznání. Není to nic nového, ale ten prožitek je tak důležitý pro každého z nás a tak jsem si řekla, že vám napíši pár řádků.

Už jen tím, že to budete číst, tak u vás dojde k propojení vás samých s tou hlubokou podstatou bytí, proč tu jsme a co tu vlastně děláme. Kdo z nás žije v lásce k sobě samému? Jak se k sobě chováme? Jak se přijímáme a odměňujeme? Odpovídáte si někdy na své otázky? Myslím srdce, ne EGEM . To s námi komunikuje stále, ale jak, že?Většinou je to o kárání a hubování si, pokud se nám něco nedaří, nebo věci absolutně nepřijímáme, jsme v odporu a rozhodně u toho nejsme šťastný.
Zkusme si zavřít si oči a vnímat jen svůj dech a prociťovat to nic, to ticho a možnost tu být. Vnímat jen svoje tělo, ten svůj domeček, který mám a jiný hold nedostanu a cítit v něm vděčnost, děkovat mu vždy, když si to uvědomím. Narodil jsem se tu a ten život musím nějak prožít, něco s ním musím udělat. ( záměrně píšu musím).

Ono nám tady na tom krásném světě vůbec o nic nejde, jen se mít rád a přijímat se přesně takový, jaký jsem. V tuhle chvíli vypadám jak vypadám, chovám se, jak se chovám. To je skutečnost. A mám dvě možnosti, bud být naštvaný, v odporu, pociťovat mnoho negativních emocí a pocitů, nebo to přijmout. Stejně to neovlivním, ty věci se dějí. My můžeme křičet a dupat a nevím co vše ještě, ale často je to úplně zbytečné. Život nám nepřináší jen to co chceme, ale to co potřebujeme.Svůj život si tvoříme, tím co vysíláme a to následně žijeme. Takže pokud nejsem spokojená, to vysílám dál a to se stále točí dokola. Uf asi to vím, ale vím to vždy když to prožívám? Čím budeme starší, tím více bude náročné to přeměnit, protože to zranění bude hlubší. Jsme naučené se nějak chovat a jednat a proto to nevědomě opakujeme.Držíme se věcí, které už k nám nepatří a nejsme ochotné je propustit, to co se děje absolutně nepřipouštíme a bojujeme,nerozumíme sobě ani druhým….. Chyby vidíme na druhých, ale ne na sobě. A přitom???? zde jsou obrovské odpovědi právě pro nás. Za každým koho někdy soudíme, odhalíme nezahojenou část nás samých.

Všichni v sobě máme tolik nezahojených a zraněných částí naší bytosti a místo toho, aby jsme k sobě byli láskyplní a soucitní, tak se odmítáme, tací jací jsme. Jenže tohle jsme právě my, to je naše osobnost, kterou jsme vytvořili. My máme možnost ji pomaličku měnit a to právě díky uvědomění, že takto se mi to úplně nelíbí. Ale i tak to dnes přijímám, protože to tak mám a pokud s tím nesouhlasím, tak si to zrovna i odpouštím, jsem v lásce .Vážím si svého života, vážím si každičkého dne, vážím si svého těla, svých hodnot, to co umím a dělám. Učím se smát a radovat se a dám si sám tu úžasnou pozornost. Jen tak se to učím, zkoumám se a žiji s volností ( zde je kadeřník,  pohyb, strava atd, ……) A nebo pozor!!!! musím tohle a tohle, uf to je hodin, zase nestíhám, co jsem si naplánovala, to tu budu zase do pozdních hodin, doma dostanu zase držkovou, bože co si vymyslím. Já jsem přeci tak neschopná a jedu a jedu…….. Noooo, znáte to???? Mám možnost si vybrat, jak se k sobě budu chovat, jak k sobě budu přistupovat. Věci se dějí, ty nezměním ale postoj sám k sobě a okolí, ten ano.

Je fajn se jen usmát, podívat se na to z výšky a říci si: děkuji i za tuto zkušenost, kterou nyní prožívám. Dát si hodnotu a procítit k sobě lásku. Pracovat se sebou v jemnosti a lásce.

Vše tvořím ze svého srdce, takže si ten život užívejme. S láskou vaše Lada.

Lada Terapeut Pospíšilová,

tel:725325031