Transformace lidského vědomí

Spread the love

Planeta Země a život na ní je nádherné Boží dílo. Je domovem našich duší již po miliardy let. Zrodila se jako nádherná barevná a svěží bytost, plná lásky, hojnosti a žitého štěstí. Takovou ji pamatují naše duše, které si věky užívaly její krásy, štědrosti, bohatství a lásky. Bůh ví, v jaké chvíli se naše duše rozhodly prožít zkušenost, která nás vzdálila od čistoty, lásky a pokory, od domova, od Zdroje všeho, co jest. Vydali jsme se na ni dobrovolně ve snaze zažít doposud nezažité a prožít nepoznané, hledat všechny odstíny lásky ve hmotě, zažít dobrodružství a vzrušení. V tu chvíli jsme byli ještě jako malé děti. Průzračně čisté, nezkažené a důvěřivé. Netušili jsme, co nás čeká a jak daleko jsme schopni na naší cestě zajít. Naše duše se rozletěly za novými zážitky a začaly si užívat nových rozměrů bytí, nových prožitků lásky, všech zákoutí tolik zajímavého světa. V té radosti z poznávání jsme si ani nevšimli, že na hodinách odbilo klekání a do krajiny se začalo pomalu šířit šero a tma a my se dostávali stále dál a dál od domova, od Zdroje, od skutečné, čisté a bezpodmínečné lásky. V tom zaujetí jsme si nevšimli, že se stále více vzdalujeme své božské podstatě, světlu, Bohu, domovu. A zapomněli jsme na to, že spolu s námi se z bezpečí božské náruče pomalu vzdaluje i ta kdysi tak nádherně čistá planeta.

Nyní nastal čas návratu. Mnozí už změnili směr svého pohybu a rozhodli se vrátit zpět domů. Je jich zatím na cestě jen pár, ale stále jich přibývá a jejich proud mohutní. Je to jako kdyby se zase potkávali staří známí. Jsou možná zestárlí, potlučení, zranění a unavení, ale v jejich duších je stále ta samá jiskřička, jako když se viděli naposledy. Už se rozhodli vyrazit na cestu, jen jejich zranění a zátěže jim ještě nedovolí ji najít.

Zkouší  tedy nejprve požádat o pomoc průvodce, kteří je tak věrně vedli tmou až na samý práh domu světla, k úpatí oné božsky čisté pyramidy vědomí. Zatím totiž ještě nepochopili, že ony bytosti znají jen cestu tmou. Dokážou je doprovodit až na práh domu světla, ale pak už se s nimi musí rozloučit. Cesta světlem už je totiž jen a jen naše.

U překrásné světelné brány průvodci položí poutníkovi otázku: „Chceš zůstat s námi, anebo se vydat se na cestu do božského světla?“

V tu chvíli se mnozí poutníci zarazí. Nedokážou se se svými starými dobrými známými rozloučit. Nevědí totiž, co na ně čeká za oněmi krásnými zlatými vraty a bojí se, že se v tom nádherném prostoru plném světla sami ztratí. Popadnou proto raději průvodce důvěřivě v podpaží, jako staré dobré kamarády a raději se vydají zpět do zdánlivě bezpečného světa, který tak dobře znají a z jehož hranic nedokáží vykročit světlu vstříc. Mají raději známé příšeří než nekonečně jasnou všeprostupující záři.

Ti, kteří v sobě najdou odvahu vše staré opustit, se rozloučí a směle a rázně vykročí do světa zdánlivě nového, přesto jejích duším tak blízkého. Jenže kudy se vydat? Vše staré zůstalo za nimi a jejich pravý domov je ještě daleko. Jak tedy najít tu správnou cestu? Jak vyléčit svá zranění, aby nás na cestě nezdržovala? Jak co nejrychleji překonat tu obrovskou vzdálenost? Jak si neublížit? Jak se vypořádat se vším, co nás tolik zranilo? Ti, kteří nás provázeli doposud, zůstali ve tmě a my zůstali sami. Bezradní a s pocitem opuštění, s pocitem ztráty. Napadne nás myšlenka, že bychom se možná raději vrátili zpátky. Do bezpečí starého světa, který je ještě stále na dohled. Vrátíme se tedy k jeho dveřím a přemýšlíme, co dál?

V tom nás někdo úplně lehounce a nenápadně uchopí za rameno…..Je to velice jemný, přesto zcela nepřehlédnutelný, láskyplný vjem. Cítíme z něj energii domova….

Otočíme se směrem ke světlu. A pak si všimneme. Kolem nás se objevují zprávy. Vynořují se jakoby odnikud a zase mizí. Víme, že přesně odrážejí stav naší duše pouze tady a teď. Pro tuto jedinečnou chvíli, pro tento okamžik. Nevíme jak, ale víme jistě, že tu jsou pro nás, aby nám pomohly. Naprosto přesně odrážejí to, co právě cítíme. Pomáhají nám proniknout do hloubi našich duší, abychom pochopili. Abychom se otočili tím správným směrem. Abychom odhodili nepotřebné zátěže přesně tam, kde je odhodit máme. Abychom se vyhnuli nesnázím, abychom prošli zkouškami, kterými projít máme přesně tehdy, kdy je to pro nás nejlepší a našli jedinou skulinku, kudy se prosmýknout zdánlivě neprůchodnou zdí.

Mají různou podobu. Víme bezpečně, které z nich jsou určeny právě nám. Objevují se stále častěji. Na různých místech, s různou naléhavostí, některé se stále opakují. Zjistíme, že jsou božsky přesné. Chtějí po nás jediné. Abychom byli upřímní sami k sobě. Abychom si přestali namlouvat, na jakém to místě vlastně stojíme. Abychom se už nedřeli s tím, co si neseme sebou. Abychom si ve svých baťůžcích dál nenesli staré nepotřebné amulety, staré nástroje, které už neslouží, či zbytky staré svačiny a neváhali je odhodit. Abychom se mohli očistit, uzdravit a dovolili si být konečně svobodní…

A co planeta Země, která s námi věrně sestupovala do těch nejtemnějších zákoutí všeho, co jest? Která tolik trpěla, když jsme ji ubližovali, odpojeni od Zdroje, která plakala, když jsme si ubližovali navzájem a svůj hněv posílali do celého vesmíru a přesto nás se smutkem v očích a v bolestech stále milovala? Zatímco jsme soustředili svou pozornost na množství šarvátek, bojů, zloby a beznaděje, které nás obklopovaly, jsme přehlédli, že se tato nádherná planeta rozhodla! Už dávno. Vydala se na onu cestu ještě před prvními ranními poutníky. Hned za úsvitu. Věděla, že půjde sama, anebo s námi. A my se nakonec přece jen přidali…..

Nastala tak doba transformace. Není lehká, ale je nezbytná. Nebude to apokalypsa končící zánikem veškerého života, nebude to doba plná děsu a hrůzy, nebude to trest za naše hříchy. Vždyť toho Bůh, který nás na tuto cestu zpět sám pozval a připravil nám do nejmenších detailů podrobný plán, by ničeho takového nebyl vůči svým dětem schopen. To jen my bychom se dokázali ve své zaslepenosti zničit, to my bychom dokázali ublížit milující planetě Zemi a sobě samým, nikdo jiný.

To, co mění naše životy a osudy, to co mění planetu Zemi, vesmír a vše, co jest, je uvnitř nás. Nemá proto žádný smysl sesílat bouře, ničení, války, bolest a zmar. Tyto nástroje nemohou změnit lidské vědomí zpět do lásky, a pochopení. Utrpení a bolest v našich duších by se jen prohloubily, byly by pouhým trestem bez pochopení a ničeho by nedosáhly.

Tento jedinečný proces proto musí být založen na změně vědomí každého z nás, jehož nezbytným předpokladem je POCHOPENÍ. Jedině to může nasměrovat naše kroky tím správným směrem. Nikoliv zmar a bolest.

A jelikož máme svobodnou vůli, kterou Bůh beze zbytku respektuje, je potřeba najít nástroj, který nás upozorní na to, že jdeme špatnou cestou. Bolesti, nemoci, či jiné nesnáze, které na cestě zažíváme, jsou tady jen proto, abychom pochopili, že jdeme špatnou cestou a nalezli cestu své duše. Jakmile pochopíme, všechny přízraky, všechny noční můry, veškeré bolesti těla či utrpení na úrovni duší, nás v jednom jediném okamžiku opustí. Jakmile si přestaneme vědomě, či nevědomě držet to, co nás brzdí na naší cestě za světlem, budeme doopravdy svobodni. Budeme moci svobodně tvořit. Budeme moci konečně bez zátěží minulosti a bez obav z budoucnosti, s láskou, radostí a nadšením užívat každé chvíle svého života, jako velikého daru a budeme moci svobodně a bez omezení tvořit. Tato velká změna musí proběhnout uvnitř každého z nás. Pak se nám ona nádherná a jedinečná cesta doširoka otevře.

Odhoďme tedy strach a vydejme se na cestu domů. Že nevíme kudy? Máme kolem sebe přeci spoustu pomocníků, kteří nám rádi ukážou cestu.

Autor: Michael K.

Zdroj: www.skyenergytv.cz

Nabízíme nejaktuálnější informace o přicházejících energiích, které nikde jinde nenajdete! Poskytujeme užitečné rady a návody, jak projít transformací.
U nás najdete nejaktuálnější videa, články i krátké aktuální zprávy. Jsme s Vámi každou vteřinu a ve všech dimenzích.